Pastorační dopis

Milé sestry a bratři v Kristu, milí přátelé.

po letošní „opravdové zimě“ je tady předjaří a také informace z naší náboženské
obce.

Těšíme se na setkání:
VELIKONOCE 2017

14.4. pátek Velký pátek – čtení pašijí 17,00 hod.
15.4. sobota Vigilie Hodu Božího velikonočního 17,00 hod.
16.4. neděle Hod Boží velikonoční 8,00 hod.

Pravidelné bohoslužby každou neděli vždy od 8,00 hodin.

Bohoslužby pro „mladé všech generací“ zpravidla třetí neděli v měsíci mimo prázdnin od 17.00 hod v modlitebně na faře. (informace u sestry farářky)

Letošní rok je u nás v Husově sboru bohatý nabídkou kulturních akcí na které všechny velmi srdečně zveme:

23.4. v rámci Svatováclavského cyklu koncertů Martin Gurbaľ a Stadlerovo klarinetové kvarteto
14.5. koncert ke Dni matek
28.5. druhý ročník přehlídky starobělských hudebníků „Já jsem muzikant a přicházím ze Staré Bělé“
9.6. tradiční Noc kostelů
18.6. další z koncertů Svatováclavského cyklu Classico Terzetto Italiano
5.7. výroční diecézní pouť na Ostravici k Winklerově zvonici za účasti bratra patriarchy s dalším mimořádným programem

Detaily k jednotlivým akcím se dozvíte ve sboru, na webových stránkách naší obce, případně z vývěsek.



Rádi bychom požádali, abyste k případným bankovním platbám církevních příspěvků nebo darů, které chcete realizovat bankovním převodem, využívali již pouze účet u FIO banky,
uvedený dole v zápatí. Samozřejmě je možno i nadále přispívat hotovostně, jako doposud.
I pro letšní rok zůstává doporučená výše příspěvků 400/dospělou osobu/rok,
ale jako vždy respektujeme Vaši finanční situaci a jsme vděčni za vše, co své církvi věnujete.


Přejeme všem duchovní obrození spolu s oslavou Kristova vítězství o svátcích Velikonočních,
a s přicházejícím jarem i příliv naděje, životní síly a víry ve smysl poctivě prožívaného křesťanského života.
Pokoj Kristův a Boží požehnání přeje za radu starších NO CČSH Ostrava Stará Bělá:
Mgr. Gabriela Bjolková – farářka


VELIKONOČNÍ POSELSTVÍ BRATRA PATRIARCHY
Sestry a bratři,
zdravím vás všechny v tomto čase Velikonoc.
V jejich středu je Ježíš a dovršení jeho pozemského působení, které spadalo do času židovských svátků - Pesach.
Jádrem křesťanských Velikonoc je Kristův kříž a vzkříšení.
Svátky jsou slaveny právě proto, aby nám něco připomínaly a abychom se rozpomínali na to,
co je i pro nás důležité.
Ježíš a jeho dílo vykoupení nemají být zapomenuty.
Nemají zapadnout do hloubky lidského nevědomí a rozplynout se v lidské lhostejnosti.
Naopak máme na ně pamatovat, vzpomínat a připomínat si je.
Máme na události dovršení Ježíšova života o Velikonocích myslet,
přemýšlet o nich, rozjímat o nich.
Po staletí jsou připomínány v obřadech Velkého pátku, na Bílou sobotu a vrcholí na Hod Boží velikonoční.
Tyto obřady na Velký pátek a Bílou sobotu uchovávají tak po staletí v živé paměti církve události Kristova kříže a zmrtvýchvstání.
My máme před očima to, co nám Krista a velikonoční události s ním spojené připomíná.
Je to především kříž, také bílé plátno, svíce znázorňující světlo života a vzkříšení,
též chléb a kalich s vínem, znamení obětovaného těla a Kristovy krve prolité za nás.
A především máme Bibli – Boží slovo,
které nám připomíná Ježíše a události s ním spjaté, které jsou rozhodující pro naši spásu a vykoupení.
Je důležitý celý Ježíšův život, celé jeho působení, celé jeho poselství. To všechno by jistě bylo významné, ale přece jen by to nemělo takovou váhu, kdyby Ježíš zemřel jako kterýkoliv jiný člověk.
Jenomže závěr jeho života byl dramatický a záhadný.
Dramatický byl v tom, že dobrovolně na sebe přijal z rukou hříšných lidí kříž, ačkoliv byl spravedlivý a nevinný.
A záhadný závěr jeho pozemského života je v tom, že jeho hrob byl prázdný.
Skalní hrob, do kterého bylo uloženo jeho tělo po snětí z kříže, byl nalezen prázdný.
Nahlédly do něho tři ženy a také do něho vstoupil apoštol Petr, ale Ježíšovo tělo nenalezli.
Zůstala tam jen plátna.
Kříž a prázdný hrob – to jsou dvě viditelná znamení křesťanských Velikonoc.
Avšak Ježíšův kříž není znamením odsouzení, ale Boží milosti.
Ježíšův kříž není projevem lidské nenávisti, ale Boží lásky, která nad ní vítězí.
Není znamením konce, ale vítězství, neboť je cestou ke vzkříšení a nepomíjejícímu životu u Boha Otce ve věčnosti.
Velikonoční záhada či přesněji řečeno tajemství je něčím, co se vymyká lidským smyslům – našim zrakům i lidskému rozumu – našemu myšlení a uvažování.
Jen srdce a mysl naplněné vírou porozumí tomuto tajemství, které je středem křesťanských Velikonoc.
Můžeme se opřít a spolehnout na Ježíše, který řekl svým učedníkům opakovaně, že projde těžkým utrpením kříže, ale ve smrti navždy nezůstane.
Sestry a bratři, Ježíš nám zanechal své slovo a svátost.
Při poslední večeři, kdy předpověděl své utrpení, řekl nad chlebem a kalichem:
„To čiňte na mou památku...“ Není to vzpomínání na někoho, kdo patří minulosti,
jehož hrob zůstal přikryt navždy těžkým kamenem, kdo skončil trvale ve tmě smrti.
Naopak je to ten, kdo svou stálou přítomností přesahuje veškerý čas,
kdo sám je zdrojem světla života a kdo chce i nás povzbudit k víře, že je vzkříšeným a živým Pánem.


S přáním velikonočního pokoje a radosti
L. P. 2017 Tomáš Butta bratr patriarcha
06.04. 2017 22:23
Drahos