Kázánà dne 15. 3. 2020
Poslednà dobou se ÄastÄ›ji, než jindy, setkáváme se Å¡patnými zprávami.
Å ÃÅ™Ãcà se závažné onemocnÄ›nà komplikuje život v mnoha zemÃch svÄ›ta a nevyhnulo se ani naÅ¡Ã republice.
ÚmÄ›rnÄ› tomu, jak pÅ™ibývá nakažených lidÃ, pÅ™ibývá i různých omezenà a zásahů do naÅ¡ich běžných životnÃch zvyklostÃ.
Mimořádná situace je prostÄ› pÅ™ÃÄinou mimořádných opatÅ™enÃ.
Z důvodů zdravotnÃch rizik, spojených s Å¡ÃÅ™enÃm virového onemocnÄ›nÃ,
bylo rozhodnuto, že se tuto neděli raději ve sboru nesejdeme.
O naÅ¡e pravidelné spoleÄenstvà ale nepÅ™ijdeme.
Nemůžeme ho sice vytvoÅ™it fyzicky- tak, jak jsme pravidelnÄ› zvyklÃ.
NeuvidÃme se, nepodáme si ruce, ani se na sebe nemůžeme usmát,
o to vÃc ale na sebe můžeme vzájemnÄ› myslet a můžeme se modlit k naÅ¡emu Hospodinu.
V evangeliu pro dneÅ¡nà den hovořà JežÃÅ¡ k SamaÅ™ance,
že nenà důležité, uctÃváme-li Boha na hoÅ™e, nebo v JeruzalémÄ›.
Pokud ho vÅ¡ak opravdovÄ› ctÃme, pak je podstatné, abychom ho uctÃvali v Duchu a v pravdÄ›.
Duch svatý nemůže v naÅ¡em spoleÄenstvà chybÄ›t, o jeho pÅ™Ãtomnost také v modlitbách prosÃme. Jak je to ale s tou pravdou?
Ve 14. kapitole Janova evangelia Äteme v 6. verÅ¡i:
„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřicházà k Otci než skrze mne.“
Ano, tou pravdou je JežÃÅ¡. A jeho odkaz, který se nám dochoval ve svÄ›dectvÃch evangelistů, v jejich textech.
Zjevená pravda, která k nám takto hovořà JežÃÅ¡ovými slovy.
Kromě těch špatných zpráv, které jsem zmiňovala v úvodu, dostávajà se k nám ale i zprávy dobré.
Dokonce bych Å™ekla zprávy neobvykle dobré. Vyhrocená situace totiž nevede lidi jenom k sobectvà a k horeÄnému nakupovánÃ,
jak se o tom dozvÃdáme ze sdÄ›lovacÃch prostÅ™edků.
NÄ›které lidi taková situace naopak vede k vÄ›tÅ¡Ãmu zájmu o ty druhé.
Vede je ke snaze pomoci osamÄ›lým Äi starÅ¡Ãm, a také ke snaze potěšit úsmÄ›vem a vlÃdným slovem.
I toho je totiž potÅ™eba, a mnohdy vÃc, než si dokážeme pÅ™edstavit.
V situaci, kdy jsou z pochopitelných důvodů zakázány návÅ¡tÄ›vy v léÄebných zaÅ™ÃzenÃch,
v domovech pro seniory, nebo v nemocnicÃch, je každý telefonát, nebo alespoň SMS obrovskou vzpruhou.
Každého potěšÃ, když si na nÄ›j nÄ›kdo vzpomene,
když vÃ, že na tom svÄ›tÄ› nenà se svým trápenÃm sám.
Židé a SamaÅ™ané v JežÃÅ¡ovÄ› dobÄ› nemÄ›li právÄ› ideálnà vztahy.
Jejich soužità bylo už v minulosti poznamenáno různými konflikty a křivdami.
A pÅ™estože se jejich náboženstvà v mnohém podobala, vystavÄ›li si SamaÅ™ané vlastnà chrám a odmÃtali se úÄastnit obÅ™adů v tom Jeruzalémském.
Navzdory tomu ale JežÃÅ¡ SamaÅ™skou ženu oslovil a dokonce ji požádal o vodu k pitÃ.
I když o této ženě věděl, že se netěšà právě dobré pověsti.
I když to odporovalo židovským zásadám a dokonce to ohrožovalo jeho rituálnà Äistotu.
JežÃÅ¡ svým jednánÃm Äasto provokoval, poruÅ¡oval různé zvyklosti a nÄ›kdy i zákony.
Vždycky to ale bylo v zájmu dobra. Nikomu neublÞil, jeho skutky byly vedeny láskou.
Nechejme do svých srdcà vstoupit lásku Kristovu, a snažme se ji kolem sebe rozdávat i v těchto dnech.
Pamatujme na to, že patÅ™Ãme ke spoleÄenstvà Ducha a pravdy.
Hledejme povzbuzenà v PÃsmu a prosme o nÄ› v modlitbách.
Amen
Ivana Richterová
Na té cestÄ› pÅ™iÅ¡el k samaÅ™skému mÄ›stu jménem Sychar, v blÃzkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi;
6 tam byla Jákobova studna. JežÃÅ¡, unaven cestou, usedl u té studny.
Bylo kolem poledne.
7 Tu pÅ™icházà samaÅ™ská žena, aby naÄerpala vody.
JežÃÅ¡ jà řekne: „Dej mi napÃt!“ –
8 Jeho uÄednÃci odeÅ¡li pÅ™edtÃm do mÄ›sta, aby nakoupili nÄ›co k jÃdlu.
– 9 SamaÅ™ská žena mu odpovÃ: „Jak ty jako Žid můžeÅ¡ chtÃt ode mne, SamaÅ™anky, abych ti dala napÃt?“ Židé se totiž se SamaÅ™any nestýkajÃ.
10 JežÃÅ¡ jà odpovÄ›dÄ›l: „Kdybys znala, co dává Bůh, a vÄ›dÄ›la, kdo ti Å™Ãká, abys mu dala napÃt, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“
11 Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?
12 Jsi snad většà než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z nà pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“
13 JežÃÅ¡ jà odpovÄ›dÄ›l: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mÃt opÄ›t žÃzeň.
14 Kdo by se vÅ¡ak napil vody, kterou mu dám já, nebude žÃznit navÄ›ky. Voda, kterou mu dám, stane se v nÄ›m pramenem, vyvÄ›rajÃcÃm k životu vÄ›Änému.“
15 Ta žena mu Å™ekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežÃznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“
16 JežÃÅ¡ jà řekl: „Jdi, zavolej svého muže a pÅ™ijÄ sem!“
17 Žena mu odpovÄ›dÄ›la: „Nemám muže.“ Nato jà řekl JežÃÅ¡: „SprávnÄ› jsi odpovÄ›dÄ›la, že nemáš muže.
18 VždyÅ¥ jsi mÄ›la pÄ›t mužů, a ten, kterého máš nynÃ, nenà tvůj muž. To jsi Å™ekla pravdu.“
19 Žena mu Å™ekla: „Pane, vidÃm, že jsi prorok.
20 NaÅ¡i pÅ™edkové uctÃvali Boha na této hoÅ™e, ale vy Å™Ãkáte, že mÃsto, na nÄ›mž má být Bůh uctÃván, je v JeruzalémÄ›!“
21 JežÃÅ¡ jà odpovÃ: „Věř mi, ženo, že pÅ™icházà hodina, kdy nebudete ctÃt Otce ani na této hoÅ™e ani v JeruzalémÄ›.
22 Vy uctÃváte, co neznáte; my uctÃváme, co známe, neboÅ¥ spása je ze Židů.
23 Ale pÅ™icházà hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteřà Boha opravdovÄ› ctÃ, budou ho uctÃvat v Duchu a v pravdÄ›. A Otec si pÅ™eje, aby ho lidé takto ctili.
24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctÃvajÃ, majà tak Äinit v Duchu a v pravdÄ›.“
25 Žena mu Å™ekla: „VÃm, že pÅ™icházà Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až pÅ™ijde, oznámà nám vÅ¡ecko.“
26 JežÃÅ¡ jà řekl: „Já jsem to – ten, který k tobÄ› mluvÃ.“
27 Vtom pÅ™iÅ¡li jeho uÄednÃci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo vÅ¡ak neÅ™ekl ‚naÄ se ptáš?‘ nebo ‚proÄ s nà mluvÃÅ¡?‘
28 Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:
29 „PojÄte se podÃvat na ÄlovÄ›ka, který mi Å™ekl vÅ¡ecko, co jsem dÄ›lala. Nenà to snad Mesiáš?“
30 Vyšli tedy z města a šli k němu.
31 MezitÃm ho prosili jeho uÄednÃci: „MistÅ™e, pojez nÄ›co!“
32 On jim řekl: „Já mám k nasycenà pokrm, který vy neznáte.“
33 UÄednÃci si mezi sebou Å™Ãkali: „PÅ™inesl mu snad nÄ›kdo nÄ›co k jÃdlu?“
34 JežÃÅ¡ jim Å™ekl: „Můj pokrm jest, abych Äinil vůli toho, který mÄ› poslal, a dokonal jeho dÃlo.
35 NeÅ™Ãkáte snad: JeÅ¡tÄ› ÄtyÅ™i mÄ›sÃce a budou žnÄ›? Hle, pravÃm vám, pozvednÄ›te zraky a pohleÄte na pole, že již zbÄ›lela ke žni.
36 Již pÅ™ijÃmá odmÄ›nu ten, kdo žne, a shromažÄuje úrodu k vÄ›Änému životu, aby se spoleÄnÄ› radovali rozsévaÄ i žnec.
37 PÅ™itom je pravdivé rÄenÃ, že jeden rozsévá a druhý žne.
38 Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jinà pracovali a vy v jejich práci pokraÄujete.“
39 Mnoho SamaÅ™anů z onoho mÄ›sta v nÄ›ho uvěřilo pro slovo té ženy, která svÄ›dÄila: „VÅ¡ecko mi Å™ekl, co jsem dÄ›lala.“
40 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
41 A jeÅ¡tÄ› mnohem vÃc jich uvěřilo pro jeho slovo.
42 Oné ženÄ› pak Å™Ãkali: „TeÄ už věřÃme ne pro to, cos nám ty o nÄ›m Å™ekla; sami jsme ho slyÅ¡eli a vÃme, že toto je opravdu Spasitel svÄ›ta.“