Kázání dne 15. 3. 2020

Kázání dne 15. 3. 2020
Milé sestry, milí bratři, přátelé.

Poslední dobou se častěji, než jindy, setkáváme se špatnými zprávami.
Šířící se závažné onemocnění komplikuje život v mnoha zemích světa a nevyhnulo se ani naší republice.
Úměrně tomu, jak přibývá nakažených lidí, přibývá i různých omezení a zásahů do našich běžných životních zvyklostí.
Mimořádná situace je prostě příčinou mimořádných opatření.
Z důvodů zdravotních rizik, spojených s šířením virového onemocnění,
bylo rozhodnuto, že se tuto neděli raději ve sboru nesejdeme.
O naše pravidelné společenství ale nepřijdeme.
Nemůžeme ho sice vytvořit fyzicky- tak, jak jsme pravidelně zvyklí.
Neuvidíme se, nepodáme si ruce, ani se na sebe nemůžeme usmát,
o to víc ale na sebe můžeme vzájemně myslet a můžeme se modlit k našemu Hospodinu.
V evangeliu pro dnešní den hovoří Ježíš k Samařance,
že není důležité, uctíváme-li Boha na hoře, nebo v Jeruzalémě.
Pokud ho však opravdově ctíme, pak je podstatné, abychom ho uctívali v Duchu a v pravdě.
Duch svatý nemůže v našem společenství chybět, o jeho přítomnost také v modlitbách prosíme. Jak je to ale s tou pravdou?
Ve 14. kapitole Janova evangelia čteme v 6. verši:
„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Ano, tou pravdou je Ježíš. A jeho odkaz, který se nám dochoval ve svědectvích evangelistů, v jejich textech.
Zjevená pravda, která k nám takto hovoří Ježíšovými slovy.
Kromě těch špatných zpráv, které jsem zmiňovala v úvodu, dostávají se k nám ale i zprávy dobré.
Dokonce bych řekla zprávy neobvykle dobré. Vyhrocená situace totiž nevede lidi jenom k sobectví a k horečnému nakupování,
jak se o tom dozvídáme ze sdělovacích prostředků.
Některé lidi taková situace naopak vede k většímu zájmu o ty druhé.
Vede je ke snaze pomoci osamělým či starším, a také ke snaze potěšit úsměvem a vlídným slovem.
I toho je totiž potřeba, a mnohdy víc, než si dokážeme představit.

V situaci, kdy jsou z pochopitelných důvodů zakázány návštěvy v léčebných zařízeních,
v domovech pro seniory, nebo v nemocnicích, je každý telefonát, nebo alespoň SMS obrovskou vzpruhou.
Každého potěší, když si na něj někdo vzpomene,
když ví, že na tom světě není se svým trápením sám.
Židé a Samařané v Ježíšově době neměli právě ideální vztahy.
Jejich soužití bylo už v minulosti poznamenáno různými konflikty a křivdami.
A přestože se jejich náboženství v mnohém podobala, vystavěli si Samařané vlastní chrám a odmítali se účastnit obřadů v tom Jeruzalémském.
Navzdory tomu ale Ježíš Samařskou ženu oslovil a dokonce ji požádal o vodu k pití.
I když o této ženě věděl, že se netěší právě dobré pověsti.
I když to odporovalo židovským zásadám a dokonce to ohrožovalo jeho rituální čistotu.
Ježíš svým jednáním často provokoval, porušoval různé zvyklosti a někdy i zákony.
Vždycky to ale bylo v zájmu dobra. Nikomu neublížil, jeho skutky byly vedeny láskou.
Nechejme do svých srdcí vstoupit lásku Kristovu, a snažme se ji kolem sebe rozdávat i v těchto dnech.
Pamatujme na to, že patříme ke společenství Ducha a pravdy.
Hledejme povzbuzení v Písmu a prosme o ně v modlitbách.

Amen
Ivana Richterová

Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi;
6  tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny.
Bylo kolem poledne.
7  Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ –
8  Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu.
– 9  Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají.
10  Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“
11  Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?
12  Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“
13  Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.
14  Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“
15  Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“
16  Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“
17  Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
18  Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“
19  Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.
20  Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“
21  Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
22  Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
23  Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
24  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“
25  Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“
26  Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“
27  Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl ‚nač se ptáš?‘ nebo ‚proč s ní mluvíš?‘
28  Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:
29  „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“
30  Vyšli tedy z města a šli k němu.
31  Mezitím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“
32  On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“
33  Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“
34  Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
35  Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
36  Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
37  Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
38  Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“
39  Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“
40  Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
41  A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
42  Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“

15.03. 2020 08:42
Drahos