Dopis věřÃcÃm CÄŒSH v olomoucké diecézi
Sestry a bratři!
S apoÅ¡tolem Pavlem: pÅ™eji nám vÅ¡em milost a pokoj od Boha, naÅ¡eho Otce a Pána JežÃÅ¡e Krista.
Přátelé v Kristu, je tu nejtěžšà zkouÅ¡ka naÅ¡ich Äasů. A vÄ›tÅ¡ina naÅ¡ich věřÃcÃch patřà k lidem, kteřà jsou epidemià koronaviru nejvÃc ohroženi.
Jsme ale ohroženà vÅ¡ichni. PÅ™itom věřÃme, že to s námi nebude tak zlé jako pÅ™i poslednà pandemii.
Å panÄ›lská chÅ™ipka po prvnà svÄ›tové válce zabila vÃc lidÃ, než jich ve válce padlo, umÅ™elo na ni 50 miliónů lidÃ...
Otec mi vyprávěl, jak na španělskou chřipku zemřel jeho staršà bratr.
Jsem tady, protože otec to tehdy pÅ™ežil. NaÅ¡i rodiÄe a prarodiÄe museli pÅ™etrpÄ›t dvÄ› svÄ›tové války,
my jsme, z Božà milosti, žili v dostatku a bezpeÄà a jenom sledovali, co za hrůzy se ve svÄ›tÄ› dÄ›jÃ.
TeÄ prožÃváme konec té pÄ›tasedmdesátileté idyly.
VÃme ze Starého zákona, když se lidu ZaslÃbené zemÄ› vedlo dobÅ™e,
zapomÃnali na Hospodina, a vraceli se k nÄ›mu, až když nastaly těžké Äasy,
I zde nás PÃsmo vede k obrácenÃ. Co s námi bude?
V Äase koronaviru máme možná nÄ›kdo pÅ™ed sebou jen dvacet dnů života.
Tolik trvá průmÄ›rná doba od prvnÃch pÅ™Ãznaků do osudového konce.
Ale vždyÅ¥ pÅ™ece nikdo nevÃme, zda tu budeme jeÅ¡tÄ› zÃtra, bez ohledu na to, jestli tu řádà nÄ›jaká pandemie nebo ne.
TeÄ si jen lépe uvÄ›domujeme, jak to s námi je.
Jsme opravdu v Äase pokánÃ, v Äase postnÃm.
Nenà nám teÄ dovoleno setkávat se, scházet se a spoleÄnÄ› se modlit,
ale pořád jsme spolu ve spojenÃ, telefonicky, na facebooku, mailem, jak to jde.
A modlÃme se, za sebe navzájem, za vÅ¡echny karanténou odÅ™Ãznuté od svÄ›ta a zvlášť za náboženskou obec CÄŒSH v Litovli,
jejà farářku sestru Haltofovou a jejà rodinu, za všechny nemocné a za všechny ohrožené.
ModlÃme se za vÅ¡echny v prvnà linii boje s koronavirem, za zdravotnÃky, sociálnà pracovnÃky,
hasiÄe, policisty a vojáky a také za vÅ¡echny, kteřà pracujà pro druhé a pomáhajà druhým.
ModlÃme se za naÅ¡i cÃrkev, za vÅ¡echny kÅ™esÅ¥any, za náš národ a za celý svÄ›t.
A děkujeme Pánu, že nás nese. Sledujeme, jak se naše sbory stávajà centry pomoci pro potřebné lidi,
a jak se pÅ™itom vÄ›nujà duchovnà péÄi o věřÃcÃ, kteřà se nemohou sejÃt na bohoslužbách.
V dobÄ›, kdy se celá spoleÄnost semknula, jsou naÅ¡i věřÃcà Äasto úžasnÃ.
Jeden pÅ™Ãklad: hovoÅ™il jsem telefonicky s naÅ¡Ã vzácnou sestrou Ožanovou, má pÅ™es osmdesát let,
byla mnoho let Älenkou diecéznà rady a jeÅ¡tÄ› déle pÅ™edsedkynà rady starÅ¡Ãch v OstravÄ› – Michálkovich.
ŘÃkala: s manželem jsme zdrávi, nikam nemusÃme chodit,
dcery nám všecko donesou. A také mi nosà látku, ušila jsem sto roušek.
Zeťák pÅ™iÅ¡el, že by potÅ™eboval jeÅ¡tÄ› dalÅ¡Ã, tak Å¡iju dál…
Děkujeme Pánu za každý takový postoj a takovou pomoc!
Jaké nás Äekajà Äasy? Jak se bude tahle krize vyvÃjet?
NevÃme. A ani nevÃme, jak budeme moci být potÅ™ebnÃ.
Ale, sestry a bratÅ™i, osvÄ›dÄujeme se a už jsme se osvÄ›dÄili jako JežÃÅ¡ovi lidé ve svÄ›tÄ›.
DÄ›kuji vám za vÄ›rnost, vydržÃme. Pán JežÃÅ¡ Å™Ãká, kde je náš poklad, tam bude i naÅ¡e srdce.
Váš bratr biskup Rudolf
26.03. 2020 22:26
Drahos