Kázání na 29. 3. 2020

Milé sestry, bratři, milí přátelé.
Zdravím Vás a přeji Vám vše dobré. Setkáváme se opět pouze takto, na dálku, protože to okolnosti jinak neumožňují.
Nouzový stav a všechna opatření, která sebou přináší, nás denně zasypávají spoustou různých informací, že je ani nestačíme sledovat.
Silně vnímáme i omezení osobních kontaktů s blízkými a milými lidmi, a tak letošní postní čas prožíváme velmi intenzivně.
Jistě mi dáte za pravdu, že v tom smyslu se letos postíme skutečně svědomitě.
Čas ale běží i za těchto mimořádných okolností a dnešní neděle je už pátou postní.
Nese latinské označení „Judica“ a v lidové tradici bývá odedávna nazývána nedělí smrtnou.
Je to pozůstatek starých, předkřesťanských zvyků- vynášení Smrtky či Moreny jako symbolu zimy, a oslav spojených s příchodem jara.
Jaro je návratem života do přírody, časem květů a svěží zeleně.
Smrt a návrat života, to je i tématem evangelia, které připadá na dnešní neděli.

Jde o známý příběh, ve kterém Jan popisuje Lazarovo vzkříšení.
Marta i Marie věřily, přesto byly obě přesvědčeny, že by Lazar nezemřel, kdyby Ježíš přišel dříve, kdyby u něj byl.
Ježíš nás ale neopouští nikdy, ani na okamžik. Je s námi, přestože si jeho přítomnost mnohokrát neuvědomujeme.
A je s námi pochopitelně i v tyto dny, v tuto složitou a nelehkou dobu.
Možná se nyní častěji než jindy ocitáme v situaci, kdy si nevíme rady, na Hospodinovu pomoc se ale můžeme s klidným srdcem spolehnout.
Modleme se k našemu Pánu, abychom mohli být v jeho blízkosti a nechejme se jím vést.
On vidí každý náš krok, a těší ho, když jsou naše činy vedeny láskou a dobrotou srdce.
Svým bližním můžeme pomáhat nejenom fyzicky, ale také přímluvou.
I v čase těžkých zkoušek si najděme čas na modlitbu. Nemůžeme-li se scházet ve sboru, mysleme doma na všechny blízké a známé, a prosme Hospodina za jejich zdraví.
Je to potřebné a je důležitý je proto každý z Vás.
A nejen to, prosme i za vytrvalost, za naději, za víru.
Marta s Marií byly v konfrontaci s Lazarovou smrtí zaskočeny, jejich víra byla tou tragédií jakoby otřesena.
Cítily se ve svém smutku osamoceny, opuštěny.
V tom se jim nyní podobáme i my. I nás totiž nová situace znejistila, zbavila nás letitých jistot, otřásla naším sebevědomím.
Proto si nyní tolik potřebujeme svou naději i víru znovu uvědomit, ztotožnit se s ní.
Proto je dobré, když vnímáme Boží blízkost, když vidíme světlo, které nás může vést.
Ježíš svým učedníkům říkal „Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa“.
Vytrvejme v této zkoušce a nedovolme, aby nás uvrhla do tmy.
Vždyť neslýcháme jen špatné zprávy, o nemocných a mrtvých.
Slýcháme také zprávy o nebývalé vlně solidarity a nezištné lidské pomoci.
A to mne naplňuje nadějí a posiluje mou víru.
Protože vidím, že dobrota a láska, nejsou jenom prázdné pojmy.
Vidím, že Ježíšův odkaz je naplňován. Hledejme stále to světlo Kristovo, jedině ono dokáže porazit smrt, a může nás dovést ke spáse.
Jděme za ním a povzbuzujme i ostatní. Myslím na Vás
Iva Richterová


28.03. 2020 23:12
Drahos