Kázání

Kázání od našeho bratra emeritního biskupa MUDr. et Mgr. Rudolfa Göbela
Takové jsou teď časy, že jsme ani nemohli v uplynulém týdnu společně uctít naše zemřelé. Znovu si připomenout a prožít, že my všichni, živí i zesnulí, jsme v jednotě. Jsme takové jedno procesí dějinami světa. Anebo jeden řetěz, co se netrhá proto, že ho udržujeme naší vzájemnou péčí a láskou. A vděčností za všechno, co jsme dostali. Že to bude pokračovat, až naše vnoučata budou mít svoje potomky a my už třeba budeme za hranicí smrti. Tož, sestry a bratři, buďme tak pospolu alespoň v našem dnešním zamyšlení nad Písmem.

Myslím, že dnešnímu podobenství všichni rozumíme. Ženich, to je Kristus, ženichův nečekaný příchod, to je chvíle, kdy budeme stát před jeho soudem: naše smrt, a konec světa. V těchle krizových týdnech a měsících se výrazně zvýšila spotřeba alkoholu, a údajně obzvlášť na Ostravsku. Vidíme, že se to dnešní podobenství hodí. Lidé se bojí o sebe a o své blízké. Máme pocit, že bychom měli být připraveni i na to nejhorší. Naše podobenství nás k připravenosti vyzývá a jde v něm o to, ať jsme připraveni tak, jak je zapotřebí. Potřebujeme k tomu prozíravost a moudrost. Prozíravé panny usnuly stejně jako ty pošetilé a jsou stejně překvapené jako ony. Ale jsou připraveny a proto je ženich bere sebou na svatební hostinu. Stanou se součástí Božího království.

Většina našeho života se opakuje stále dokola, potkáváme ty stejné lidi a máme podobné problémy. Prvním úkolem křesťana je dobře zvládnout svůj každodenní život. Naučit se pravidelně modlit, vycházet v dobrém s blízkými kolem sebe, plnit své každodenní povinnosti tak poctivě, jak to jde. Také tohle je dost těžký úkol, ale při dobré vůli a vytrvalosti se postupem času dá zvládnout. Dokonce někdy tak dobře, že člověk ani neví, z čeho se v neděli při bohoslužbě zpovídat, protože svůj život žije víceméně správně a vše je v pořádku. Nebo se to aspoň tak zdá.

Ale přicházejí zkoušky, na které se předem připravit nemůžeme, protože nevíme, kdy a co se stane. A taky si nedokážeme předem představit, co všechno to s námi udělá a jak moc to bude těžké. Usilujme o to, být připraveni stále - a žít v ještě hlubším odevzdání se Bohu než dosud. Ono takové "obyčejné křesťanství" může snad někomu v obyčejných okolnostech běžného života stačit, ale ve výjimečných chvílích člověka podrží jen osobní vztah ke Kristu. Co to znamená? Přijmout Ježíše jako svého bratra, milovat ho jako člena své rodiny. Naše víra přece není žádná sestava teoretických pravidel. A takové uvažování nás určitě povede k přiznání, že sami život sotva zvládneme a k poznání potřeby Boží pomoci.

Odchod z tohoto světa se nás dotýká neustále, není to jen záležitost nějaké kovidové krize. Potřebujeme čas, abychom se s ním dokázali srovnat. A máme čas…? Ne! Chybí nám na mnoho věcí. A určitě už nemůžeme odkládat na později to, co se týká života ostatních lidí, protože za chvíli přece může být pozdě. Máme přece pouze ten čas, který nám byl darován. Tak ta dnešní neděle má obzvlášť pomoci, abychom si to uvědomili. Amen


07.11. 2020 20:22
Drahos