List biskupa k Velikonocům

Kdo touží po světle, ten není bez světla, vždyť už touha je světlem. (Bettina von Amim)
Vážení a milí, sestry a bratři, opět prožíváme velikonoční svátky a jako křesťané chceme jít (být) s Ním.
Vzpomínáme na to, co se stalo, proč, jaký význam má Kristovo umučení, usmrcení na kříži, slavné Vzkříšení a Oslavení pro naše životy.
Uvědomujeme si, že jsme součásti velkého příběhu, který rozhodně neskončil kdysi před cca 2 tisíci lety.

Letos mne oslovilo evangelium o zrnu, které ačkoli zemře, změní svou podobu, paradoxně poslouží k většímu prospěchu, užitku - a nezůstane samo.
Žijeme již přes rok ve zvláštním stavu všelijakých opatření a zákazů, chrlí se na nás nej(h)různější čísla, s dopadem na život místních církví. Čelíme malému, neviditelnému nebezpečí, ohrožujícímu vybudované jistoty. Mnohdy jsme nuceni improvizovat a spoléhat na osobní zodpovědnost, neztrácet víru, naději a lásku.
Silně vnímám problematičnost situace, ve které se nalézáme, zřejmě se také urychluje změna, určující tvář církve v budoucnosti. Nemyslím tím jen přechod k online bohoslužbám a dalším obdobným formám pastorace a evangelizace. Jde obecně o přerod církví i společnosti do odlišného módu. Je to špatně, když se nevrátíme k tomu, co bylo? Spíše je asi obtížné připustit si, že co se děje nyní, má taky smysl a že i když je to někdy složité a bolí to, máme možnost se osvědčit.
Jako již zmíněné zrno, můžeme vydat při radikální změně tvaru, formy, mnohý užitek. Přemýšlejme o tom při pohledu na kříž. Kristova cesta je i naše cesta. Právě o Velikonocích jsme tomu všemu nějak blíže. Nadosah. Neseme v sobě zárodek něčeho nového, krásného, naděje plného.(?) Jsme přizváni budovat chrám z ušlechtilejšího materiálu, více odpovídajícímu potřebám dnešní doby, jejímu skutečnému obrazu. Jde o veliké poslání, které nám Pán s důvěrou svěřil.

Ze srdce Vám přeji radostné prožití Velikonoc, obnovu a lásku!
Ve Svatý týden 2021 Tomáš Chytil, biskup